Podrobnosti

Zveřejněno 18. 1. 2016 19:07

Zobrazeno: 6307

  Když se podívám do mé knihovny a přejedu očima hřbety knih, jasně mi musí brnknout do očí dva již ve stadiu rozkladu. "Zlato z bahna a kamení " a Mašitův "Život soutěžního jezdce".|Krom těchto dvou titulů a knihy "Šestidenní" jsem nezaznamenal vydání jiné knihy s touto tematikou. Zkusím napsat několik reportáží a v případě zájmu se možná můj seznam knih rozroste o další titul. Jako každého kluka z vesnice mě zajímaly snad všechny sporty včetně šachů, ale když jsem byl starší, ucítil jsem vůni benzínu a díky starším kamarádům mi bylo umožněno jezdit jako divák po všech motokrosech v kraji. Např. zimní televizní motokrosy nebo místní soutěže "BOMS" mě nasměrovaly tím správným směrem - k terénním motocyklovým soutěžím. Když jsem náhodou zhlédl "Velký federál " v Sušici a RZ Pod kalichem, uvědomil jsem si, že tohle je ten sport číslo jedna. Jezdil jsem jako divák po všech soutěžích a z finančních důvodů jezdil místní a krajské "BOMS" nejprve na pionýru, Jawě 90 a nakonec na upravené ČZ 175. Legrační např. bylo, když můj kamarád Jarda Fridrich vyhrál věnec (a že jich bylo...). Ten si dal na krk, přičemž mu z něho na zpáteční cestě postupně ulítaly všechny ty šupiny. Jarda přijel domů, pověsil si pyšně na zeď  to, co z něho zbylo (slámový korpus) a šlo se makat na motorce. Je jasné, že největším magnetem nejen pro mě byl svět velkých motocyklových soutěží. Sledoval jsem naše "esa" na tratích i v depu, když se mnou někdo z nich prohodil pár slov, byl jsem v sedmém nebi. Vrcholem pro mě bylo, když jsem mohl takovým velikánům pomoci tlačit nebo tahat motocykl v těžkých úsecích (takové úseky byly tehdy normální a nestávalo se, že by se jely závody zcela, nebo téměř zcela bez nich). Vážím si těchto sportovců dodnes nejen za propagaci našeho nejúspěšnějšího sportu všech dob, ale i české dovednosti, rvavosti, pevné vůle, úsilí, cti. Dodnes jsem se např. nesmířil se skutečností, jak Jardovi Faltovi naši funkcionáři ukradli titul mistra světa, a když jsem před několika lety slyšel v rádiu, že v ČZM Strakonice definitivně skončila výroba motorek, ukápla mi slza. Ve stínu těchto velkých "es" však jezdili soutěže u lidé "méně" zvučných jmen, a přesto se i oni zasloužili o věhlas tohoto krásného sportu minimálně stejným dílem. O těchto jezdcích bych chtěl napsat pár řádků a vyjádřit tím můj obdiv a úctu k nim.Pokračování příště. 

• < Předchozí
• Další >