Po vzoru naší repre se JBR enduro team zaměřil na zimní přípravu a tak o minulém víkendu proběhlo v rámci zimní přípravy soustředění v soukromém rekreačním zařízení v Kašperských Horách.
Denní náplň spočívala v terenním treninku na běžkách a večerní čas byl určen k rozboru uplynulé sezony-jednotlivým soutěžím,teoretické přípravě na letošní sezonu a také k týmově-stmelovacím částem soustředění.
Zdraví Honza Benda
Jarda Fridrich –II
Snaha o vylepšení výkonu motoru byla v tehdejší době na prvním místě snad všude.Přišli jsme na to proč Javy 90 po opravě motoru neřadí,také jsem přišli na to proč tam odcházejí ložiska na klice apod.. Jardova javka ale jela jako víno i snad proto,že Jarda vážil 60 kg /a já 90/ a také a hlavně že Jarda byl opravdový a nezměrný jezdecký talent/hodně mi ho připoměl Radek Bezděk/.Náš vztah byl něco užasného a nejvíce vzpomínám na večery,vlastně noce v dílně.Tehdy bylo normální být do čtyř do rána v dílně a v půl sedmý už jet na závody.Několik střípků:
,,Jardo ten pincek prostě nejede. Neni možná puč mi ho.“Za chvilku přijel a ,,hm opravdu nejede,jdem na to.“To bylo v šest hodin večer /a ráno jsem měli jet do Kolince na soutěž/.V půl sedmý už jsme vyjížděli na jeho Pionýru s válcem na Nal.Hory k výbrusu/motor byl už rozpůlený celý/.Zvonek na pana Pinkase/Zlatýho pana Pinkase/ a prý,,Kucí já už jsem v pyžamu na kdypa to potřebujete?“,,No víte mi zejtra jedem závody“.Natáhnul na pyžamo montérky a prý:,, hele já ti to udělám trochu volnější a víc to namaž a dej bacha a vono to pude.“Písty měl pan Pinkas vždy v zásobě a tak kolem půlnoci bylo hotovo a pincek jel.Ráno jsem to po ose trochu zajel a soutěž jsem odjel.
V roce 1986 se jela soutěž v Sušici.Šest týdnů před tím lilo jako z konve a já řikám dneska zmoknem a taky jo.Startujeme minutu za sebou/v 8.49/a v první čk chytám 7 ostrých a hned za mnou Jarda 6.Ty v..e jedem .Potom jsem ho dojel odpoledne –jeho javka si cucla a nejela.Tam jsem se poprvé pohádali-já nechtěl jet bez něj dál a on zase abych jel.Nakonec jsem jel a dojel asi v 16.45-sám ze třídy.Celou soutěž lilo.
Po vojně jsme ještě chvilku jezdili,on šel o půl roku déle a já chvátal do ženění a přesedlal jsem na čz 175.
Snad je vhodné doplnit,že soutěže,které jsme jezdili byly tzv. BOMS.Soutěže pro každého,které měli své MČR a MČSSR.Neměli jsme na čem jezdit,ale jezdilo se v terénech,kde už se nikdo nikdy ofico nesveze/zvláště Sušice a Hlavňovice apod../.Tlačit 160tikilovou čízu obalenou bahnem,to je zážitek.Senzační byla i parta na těchto závodech.
Zážitků by bylo na celou knížku,ale nevím,zda by to někoho zajímalo.
Já se oženil a za nějaký rok jsme každý šli svou cestou životem.Minulý týden muj parťák Jarda zemřel a s ním odešlo něco hezkého,co ve mně ale navždy zůstane.Tož tak na světě.Troufám si tvrdit,že odešel jeden ,,Takový obyčejný soutěžák.“
Jaroslav Fridrich 1962-2019
Jak jsem psal na začátku tohoto seriálu,je to o obyčejných lidech z oblasti soutěžního sportu a a i když možná někdo namítne,že tenhle člověk sem nepatří,já si myslím,že ano a komu se to bude zdát mimo,ať to nečte.
Toho kluka jsem poznal ve druhé třídě základní školy v Pačejově.Přišel z Plzně a bydlel na malé chatě v Pačejově.Jeho taťka tam tehdy svépomocí stavěl dům a on začal chodit do základky u nás.Nějak jsme si padli do očí a hodně jsem spolu kamarádili.Takové to klukovské-kolo,prak apod. se vším co k tomu patří.Přelom začal v sedmé třídě,kdy jsme si pořídili oba dva staré pionýry.Už tenkrát jsem viděl jak mu to jede a že dokáže nacpat na jednosice válec a hlavu z ,,21"tky a také,že on jede jako blázec.V patnácti jsme vyrazili na naši první soutěž do Klatov-samo po ose .Bylo to v říjnu ,oba jsem již měli ,,21"tky Pionýry a tak ráno vaťáky a hurá.Tam jse viděli poprvé pravé soutěžáky na velkých motorkách/M.Raisera.Z.Adama,V. Haase a další/Už ani nevím jak to dopadlo,ale bylo to maso.V naší kategorii jelo asi přes 30 pionýrů a byly situace,kde jsem stáli všichni pod kopcem a tahali se navzájem a dokud se nevytáhlo všech 30 pionýrů nahoru,nikdo nejel dál.Já se tehdy rozsekal a zlámal si kličku a tak mě vezli do špitálu a potom domů a Jarda tam někam dal pionýra a šel k nám domu říct našim,že ,,HOnzovi nic není,ale je v nemocnici a a a a a.. /vezli mi tam stodvacítkou Škodovkou a probral jsem sem se až u Klatov/.Možná by to tím skončilo,ale nám to tímhle začalo.Jezdili jsem většinou po ose na různé soutěže v okrese a výsledek byl vždy stejný-Jarda vyhrál a jak vezl ten věnec na krku lítaly z něho ty zlaté šupiny a tak dovezl vždycky jen ten slámový korpus. Po strastiplných zážitcích jsme se dopracovali k Jawám 90 v naší upravě.To už bylo trochu jinak a také se jezdili soutěže po celém kraji.Sbírali jsem každý co mohl.Jarda vítěztví,já body a oba zkušenosti.Jednou jsme jedli do Hrádku u Rokycan a na káře tři motorky.Předjela nás nějaká pani a říká,že to za námi smrdí a kouří se nám od kol.Hm ,půjčená kára neměla dorazy a tak jsem dřeli gumy o nějaké jekly.Koukáme a vedle silnice byly betonové skruže podložené hranoly.Čapli jsme jeden,narvali ho pod vzpěry,přivázali prodlužovací svítilnou a jelo se dál.Co však bylo v té době znatelné,že Jardova 90tka jela líp než soutěžní Jawy a někteří jezdci na nich se ho začali obávat.Jardova nesmírná citlivost a schopnost pro motory se projevovala na jeho stroji více než markatně.
Asi pro většinu z vás žádná novinka,ale pro někoho možná ano.Od loňského roku je možné si prodloužit stávající STK na motocyklu o dva roky .Je to jednoduché.Máte-li motocykl s platnou STK vezmete doklady a přihrkáte na správní úřad jako při převodu/ale bez motocyklu/ a požádáte tam o o prodloužení STK o dva roky.Usměvavá lady si doklady a registrační značku převezme a za chvilku máte o dva roky delší STK vyznačenou v papírech a novou samolepku na plechové registrační značce/tu musíte mít ssebou/ a hlavně ZADARMO!
Takže neváhejte a upalujte si pro tuto výhodu.STK se Vám prodlužuje o dva roky nad datum vaší původní tzn. končí-li vám stk např. až 10/2019 můžete ta jít už nyní a platná STK bude do 10/2021.
Zdraví Honza Benda
Pneumatiky pro motocykly a automobily