,,Jardo ten pincek prostě nejede. Neni možná puč mi ho.“Za chvilku přijel a ,,hm opravdu nejede,jdem na to.“To bylo v šest hodin večer /a ráno jsem měli jet do Kolince na soutěž/.V půl sedmý už jsme vyjížděli na jeho Pionýru s válcem na Nal.Hory k výbrusu/motor byl už rozpůlený celý/.Zvonek na pana Pinkase/Zlatýho pana Pinkase/ a prý,,Kucí já už jsem v pyžamu na kdypa to potřebujete?“,,No víte mi zejtra jedem závody“.Natáhnul na pyžamo montérky a prý:,, hele já ti to udělám trochu volnější a víc to namaž a dej bacha a vono to pude.“Písty měl pan Pinkas vždy v zásobě a tak kolem půlnoci bylo hotovo a pincek jel.Ráno jsem to po ose trochu zajel a soutěž jsem odjel.
V roce 1986 se jela soutěž v Sušici.Šest týdnů před tím lilo jako z konve a já řikám dneska zmoknem a taky jo.Startujeme minutu za sebou/v 8.49/a v první čk chytám 7 ostrých a hned za mnou Jarda 6.Ty v..e jedem .Potom jsem ho dojel odpoledne –jeho javka si cucla a nejela.Tam jsem se poprvé pohádali-já nechtěl jet bez něj dál a on zase abych jel.Nakonec jsem jel a dojel asi v 16.45-sám ze třídy.Celou soutěž lilo.
Po vojně jsme ještě chvilku jezdili,on šel o půl roku déle a já chvátal do ženění a přesedlal jsem na čz 175.
Snad je vhodné doplnit,že soutěže,které jsme jezdili byly tzv. BOMS.Soutěže pro každého,které měli své MČR a MČSSR.Neměli jsme na čem jezdit,ale jezdilo se v terénech,kde už se nikdo nikdy ofico nesveze/zvláště Sušice a Hlavňovice apod../.Tlačit 160tikilovou čízu obalenou bahnem,to je zážitek.Senzační byla i parta na těchto závodech.
Zážitků by bylo na celou knížku,ale nevím,zda by to někoho zajímalo.
Já se oženil a za nějaký rok jsme každý šli svou cestou životem.Minulý týden muj parťák Jarda zemřel a s ním odešlo něco hezkého,co ve mně ale navždy zůstane.Tož tak na světě.Troufám si tvrdit,že odešel jeden ,,Takový obyčejný soutěžák.“