Byl jste úspěšným motocyklovým závodníkem, přesto jste začal podnikat v pekárně. Proč neprodáváte motocykly? To vám musí být přece bližší.
Úroveň českých motorek se koncem 80. let hodně zhoršila a nikdo je nechtěl. Zahraniční motorky se ještě nedovážely a myslím si, že lidé by o ně v roce 1990 ani neměli zájem. Naproti tomu tady byla velká poptávka po pekárenských výrobcích. Začátkem roku 1990 existovala ve Frýdku-Místku jen jedna pekárna, která dodávala do obchodů jen pár druhů pečiva.
Takže jste začali péct více druhů? Zavzpomínejte, co tehdy lidé chtěli?
Angažoval jsem rakouského pekaře, který měl zkušenosti a věděl, o co mají lidé zájem. Vyplatilo se nám to, protože tehdy stáli lidé v našich prodejnách ve frontách. Začali jsem s různými druhy koblih, dělali jsme výborné koláče a dalších třicet druhů sladkého pečiva.
Byla to pro podnikání nejlepší doba a my si neuvědomovali, že to tak nebude napořád. Hodně věcí se od té doby zhoršilo.
Co například?
Uvědomte si, že jsme v současné době jediná pekárna, která tady vydržela 24 let. A co se zhoršilo? Podívejte se na rozhodnutí magistrátu, který přímo do města pustil hypermarkety jako je Kaufland. Přišli jsme o zákazníky a další nám ubere hypermarket Frýda, který se má otvírat ještě letos. Mají nižší ceny, pekárny pro ně pečou ve velkém a za jiné marže, hodně výrobků mají mražených. Kvalita a chuť je ale horší, než je tomu u nás.
Vy jste neuvažoval o tom, že byste dodával pečivo do velkých řetězců?
Před lety jsem dodával pečivo do Intersparu a Hypernovy. Jenže zřídili si své pekárny, a když zjistili, co z našeho sortimentu se prodává, začali si to péct sami. Snižovali objednávky, až jsme tam skončili. A to jsme měli v podmínkách, že co se neprodalo, to nám vrátili a nezaplatili. A letos, i když jsem bytostně proti hypermarketu Frýda, jsem se tam byl poptat na podmínky, protože tam lidé chodit budou. Za prodejnu s pár metry čtverečními zaplatíte 80 tisíc korun měsíčně. Prodejnu pečiva za takových podmínek neuživíte. To by mi nakonec ani tak nevadilo, spíše mi vadí město, které menším firmám znepříjemňuje podnikání.
Jak město znepříjemňuje podnikání? Konkrétně vám?
Když chci na městě něco řešit, dostávám dopisy se stanoviskem, že magistrát s tím nesouhlasí. Jedná se třeba o vjezd pro zásobování nebo si chcete dát reklamu, tak zvané áčko před prodejnu a magistrát za to chce čtyři tisíce ročně. Ještě bych bral poplatek pět set korun, ale čtyři tisíce? Vůbec nemají představu, jak těžce se dnes vydělávají peníze a jak nízké jsou marže. Namísto toho, aby podporovali drobné podnikatele, tak je ničí. Jen se podívejte, jak mizí obchody z třídy T. G. Masaryka. A to měla být výstavní ulice se spoustou obchodů.
Dobře, ale zaplatit za „áčko“ přece neznamená zase tak velkou překážku v podnikání.
Je to jen jedna z překážek. Nechal jsem si udělat atypický prodejní stánek podle návrhu architekta. Mohl jsem jej umístit na pozemek kamaráda v centru Místku, avšak o povolení jsem musel požádat magistrát. Umístění stánku na soukromém pozemku zamítla architekta z magistrátu s tím, že stánek zhorší pohledy na město. A kde městští architekti byli, když se stavěl Kaufland, který zastínil historické budovy na náměstí a kostel? Ti samí lidé povolili hrozný hypermarket Frýda, který svými rozměry přerostl estakádu. Těm to povolili a malým podnikatelům dělají obstrukce.
Nenapadlo vás zajít za někým z vedení města, vysvětlit problém a domluvit se?
Byl jsem za primátorem i za jeho náměstky. Všichni mi řekli, že se stánkem nemají žádný problém. A ve výsledku mi to magistrát stejně zakázal. Z toho je vidět, co dělají pro své občany a pro místní podnikatele.
Kolik máte vůbec dnes vlastních prodejen?
Celkem 15 prodejen ve Frýdku-Místku, Malenovicích, Čeladné, Bašce, Frýdlantu nad Ostravicí, Brušperku a na dalších místech v okolí. Zaměstnávám 50 lidí, v začátcích jsem zaměstnával až 90 pracovníků.
Jíte vaše sladké pečivo? Jak se na vás totiž dívám, tak na to moc nevypadáte…
Zkouším každý nový pekařský výrobek a každé ráno si dám kávu a buď koláč nebo koblihu. Nepřibírám, protože jsem pořád v pohybu.
Kde vlastně berete recepty?
Občas s nějakou zajímavostí přijdou naši mistři pekaři. Vánočku třeba pečeme podle receptu naší babičky. Nedáváme do ní žádná zlepšovadla nebo kypřící prášky, proto má tak dobrou chuť. Podle starých receptů děláme i naše koláče. Jsou z kvalitních surovin. Nevýhodou pak je, že je nemůžeme prodávat levněji než třeba za devět korun.
Pojďme k motorismu. Jak jste se dostal k motocyklovým závodům?
Když nám bylo nějakých 14 roků. viděli jsme s bráchou v Malenovicích starší kluky na motorkách a chtěli jsme také jezdit. Jen pro zajímavost, jedním z těch starších byl Petr Blahuta, který rovněž jezdil Šestidenní. Koupili jsme si motorky. Starý pionýr nás tenkrát vyšel na tři stovky. Dvakrát za den jsme na něm vyjeli na Lysou horu. Pak jsme si s bráchou ještě koupili velorex, hadrovou motorku na třech kolech. Nahradil nám dodávku a jel jsem s ním na své první závody do Doubravníku u Brna. Na zahrádku na střechu velorexu jsem připevnil rozebraného pionýra, na místě jej složil, odjel závod, rozložil a zase naložil. A to jsem měl v15 letech řidičák jen na pionýra. Na velorex bylo třeba mít jiný druh řidičáku. Ale riskl jsem to.
Kdy jste se dostal do reprezentace?
Nejdříve jsem jezdil za Rudou hvězdu Ostrava a na vojně za Duklu Benešov a poté za Středisko vrcholového sportu Praha. Na vojně jsem měl dobré výsledky na mistrovství republiky, takže mě nominovali na mezinárodní závody a v roce 1979 jsme na Šestidenní v Německu vyhráli soutěž o Stříbrnou vázu. O rok později jsem měl jet na Šestidenní do Francie, ale v tréninku jsem upadnul a zlomil si ruku v zápěstí. Zkoušel jsem s tím jezdit, jenže už to nešlo a musel jsem skončit. Dodnes ruku pořádně neohnu.
Co jste dělal po ukončení motocyklové kariéry?
Pomohl mi otec mé tehdejší přítelkyně. Zařídil mi práci v Krivém Rogu v bývalém Sovětském svazu, kde se stavěla úpravna rudy. Po roce 1989 jsem se vrátil a začal ve Frýdku-Místku podnikat.
K motocyklovým soutěžím jste se vrátili po letech tím, že jste začal organizovat závody. Proč zrovna v Beskydech?
Terénní motocyklové závody mají v našem regionu svou historii. Dokonce ve Frýdlantu se kdysi jelo mistrovství Evropy. S otcem naší úspěšné stolní tenistky Milanem Hrachovým a Otakarem Galasem jsme dali hlavy dohromady a vymysleli motocyklovou soutěž, která se jela v rámci Frýdlantských sportovních her. Letos v červu se konal již 11. ročník. Na závody chodí hodně diváků, jezdců se hlásí tolik, že některé musíme odmítat. Jedná se o jednodenní závod, který doplňuje setkání bývalých závodníků. Vše organizujeme sami s podporou Frýdlantu, bez Autoklubu České republiky.
Proč bez podpory Autoklubu?
Bohužel činovníkům Autoklubu, který na mezinárodní úrovni zastupuje i motocyklový sport, se nelíbí, že si někdo zorganizuje vlastní podnik. Takže namísto aby nás podpořili, zakazují funkcionářům dělat u nás časoměřiče, sportovní komisaře nebo technické pracovníky a vyhrožují, že jim odejmou licenci. Takže akci pořádáme pod novým Českým svazem motocyklového sportu.
Vím, že byste rád uspořádal mistrovství Evropy. Je to reálné i kvůli těmto sporům?
Evropskou licenci bychom mohli dostat přímo, takže Autoklub by s tím neměl nic společného, byť je to složitější. Stát by přispěl finančně, ale peníze by musely projít přes Autoklub, takže nějaký kompromis bychom hledali. Ale co se týká závodů, není tak velký rozdíl uspořádat český šampionát nebo mistrovství Evropy. Každou akci musíte mít zabezpečenou, jen by přijelo více závodníků a diváků.
Nějaké rozdíly přece musí být…
Samozřejmě. Dnes pořádáme jednodenní závod, zatímco mistrovsví Evropy se jezdí jak dvoudenní. Také bychom museli mít delší trasy. Teď jezdíme čtyřicetikilometrové okruhy, pro Evropu by okruh měl mít aspoň 100 kilometrů.
Jste si jistý, že byte se domluvil s majiteli pozemků?
Soukromí majitelé jsou velmi vstřícní. Větší část tras ale vede na parcelách, které patřily Lesům ČR. A zrovna letos se stalo, že nám 14 dní před zahájením červnového závodu zavolali z Lesů ČR, že pozemky přešly pod Ostravsko-opavské biskupství a že se máme obrátit na ně. Ale musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen, jak se k tomu biskupství postavilo. Vyšlo nám ve všem vstříc, za což dodatečně děkuji. Věřím proto, že bychom se domluvili i na trasách pro Evropu.
Profil
Jaroslav Kmošťák
se narodil 8. února 1956 v Čeladné. Základní školu vychodil v Malenovicích a ve Frýdlantu nad Ostravicí. Ve Frýdlantu se také vyučil strojním zámečníkem a maturitu si dodělal na Strojní průmyslové škole v Praze. Jako soutěžní motocyklový jezdec závodil za Rudou hvězdu Ostrava, Dukla Benešov a Středisko vrcholového sportu Praha. Dostal se do reprezentace a byl členem vítězného týmu, který vybojoval na Šestidenní v roce 1979 Stříbrnou vázu. Po úrazu zanechal sportu. V roce 1990 začal ve Frýdku-Místku podnikat, když založil Slezskou pekárnu a cukrárnu a síť prodejen s potravinářským sortimentem. V současné době zaměstnává 50 pracovníků. Organizuje motocyklové enduro závody v Beskydech.
Pneumatiky pro motocykly a automobily
