25.3.2014

Oblastí, která nás nenechává chladným a nyní nás takříkajíc donutila postavit se takovým hrozbám tak trochu i politicky, jsou současné aktivity komisařů EU ohledně „všeobecné regulace soukromých zbraní“ v jednotlivých státech Unie.

Prý má oficiálně jít o jakési „sjednocující evropské legislativy“ v této oblasti – vše to v rámci „boje proti násilí, kriminalitě a nelegálním zbraní“. Údajně tato problematika dle EU vyžaduje rapidní „zvýšení kontroly“ soukromých zbraní – tedy těch legálně vlastněných. Což v důsledku může znamenat dosti nešťastnou unifikaci zákonných norem s takovými zeměmi, jako je například Velká Británie, Belgie, Holandsko nebo Německo, kde je leckdy kriminalizován i pouhý zavírací nůž v kapse nebo kde dnes dokonce ani žena nesmí mít legálně na svou obranu v kabelce pepřový sprej.

     Dle zkušeností některých států, které „zbraňové“ restrikce se dotkly nejvíce, je nanejvýš reálné, že by se omezení týkala nejen skupiny legálních zbraní, vlastněných pro sebeobranné účely, ale také by se jistě následně nevyhnuly i zbraní sportovních a loveckých. Tedy mohlo by to dost zásadně ovlivnit i sféru rozličných střeleckých soutěží i myslivectví. Pro mnohé, zvláště v tomto odvětví se to zdá natolik daleké a též nepravděpodobné, že se není zapotřebí nějak znepokojovat. Mohou dokonce přijít i argumenty, že v těchto oborech mají k dispozici zbraně tradičně a odjakživa - a měli je tak vlastně i za každého režimu. Omyl. Jak se ukazuje nyní i jinde v Evropě, stát se může opravdu vše – a nic příjemného. Takže se většinou neomezí přístup ke zbraním jen těm, co je mají pro sebeobranu (ty jsou obvykle tzv. první na ráně – o bezpečnost se přeci dostatečně stará policie, ne?), ale také i sportovním střelcům (ti pak leckdy jezdí trénovat nouzově do zahraničí) nebo i těm, co je vlastní pro lov. To ale obvykle neznamená, že by jim je někdo přímo „bral“ - to by je pak museli vykupovat a stát by na to asi prostředky neměl. Političtí představitelé to udělají většinou mnohem mazaněji – a to tak, že zbraně někdy lidé dokonce dobrovolně vrátí, či se jich lépe řečeno vzdají sami. A ještě na tom státní pokladna doslova nechutně vydělá…

     Můžeme si zde, co se týče kupříkladu oblasti sportovní střelby a myslivců. Uvést vzorový příklad takového vývoje. Jakýsi mírně katastrofický, ne však nereálný výhled do možná nedaleké budoucnosti. Taková „odzbrojovací“ kampaň se v počátku bude tvářit tak, aby byla bezpečnost se zbraní a možnost její zneužití co nelépe ošetřena - s čímž nejde pochopitelně nesouhlasit. Po nějakém excesu se zbraní, který se v každé společnosti může stát doslova raz dva, a tak snadno a běžně jako autonehoda či zločin, se pro všechny majitele zbraní zavedou povinné psychotesty. Jako tomu bylo na Slovensku a mnoho pokusů již bylo i u nás (vzpomeňme tehdejší kampaň nového ministra MV Radka Johna). Cena takového lékařského úkonu cca 3 000,- korun. Následně, po dalším selhání nějakého střelce (a řádně propíraného senzacechtivými médii – jedno zda půjde o myslivce na honu či úraz kdesi na střelnici) bude rozhodnuto o nutnosti konání průběžných zkoušek (tj. opětovného a pravidelného prokazování „odborné způsobilosti“). Kdo stojí o to, dále mít zbraň, toto bude muset strpět (a uspět) každý rok. Cena takové legrace (i s nutnými kolky) řekněme nějakých 3 tisíce korun. Průběžně, se stále neradostnou ekonomickou situací v naší zemi, se zdraží i kolky pro různé úřední úkony. Bude tak rozhodnuto, že ten kdo chce dále mít to „privilegium“ mít zbraně, bude za ně také muset adekvátně zaplatit (a tak hradit státu všechny „ty starosti“ co s ozbrojenými občany mají). Výše zmíněné prodloužení zbrojního průkazu (pokud tedy žadatel bude úspěšný a vyhoví jak z hlediska zmíněných psychotestů, tak i obstojí ve zkoušce skládající se jako dnes z teoretického testu a praktické části) bude podmíněno úhradou částky, povězme 10tisíc.  Zbraně přeci mají jen bohatí – tak ať pěkně platí, ne?

      To nemusí být vše, pokračujme dále. Po případné kauze odcizení většího počtu zbraní bude rozhodnuto, že musí být do budoucna zbraně mnohem lépe zabezpečeny. Následná vyhláška svižně upraví povinnost jejich uložení tak, že bude následně nutný trezor té nejvyšší třídy (což je např. bezpečnostní třída 4 řekněme pro 1 – 2 zbraně a třída 5 pro zbraní více) a ještě navíc doplněný kamerovým systémem a alarmem (nechceme přeci, aby nám zbraně někdo ukradl a zneužil – tak je to v pořádku, no…).  Náklady na „přechovávané“ dvě pušky a pár patron se tak mohou snadno vyšplhat na cca 100 – 200 tisíc (navíc, do zákona se potichu vpraví, že musíte kdykoli fyzicky prokázat bezpečné skladování orgánům policie – a ta tak bude mít neomezený přístup k vám domů – jako je tomu dnes u majitelů zbraní kategorie A. Ať jsou ti „ozbrojenci“ konečně pořádně pod kontrolou státu. Zatím peněžně shrnuto – 16 tisíc ročně + tipneme tak např. 150 dalších za nutné zabezpečení. Za dalších 5 let je tam každý majitel zbraně za nějakých 230 tisíc – a to si ještě ani vlastně nevystřelil. V té době popravdě už asi myslivců a sportovních střelců zbraně už moc nemá. Sami a dobrovolně se již vzdávají svých zbrojních průkazů (tedy už jen ti co po pár letech obstáli v každoročních psychotestech i zkouškách) a zoufalí dávají do prodeje své zbraně. Za ty však moc peněz pochopitelně nedostanou – když, tak už jen pouhý zlomek své dávné hodnoty, neb se jich nyní zbavuje každý a toho kdo by chtěl (a měl na to) je méně a méně. Prodejny zbraní jsou komisními kousky přeplněné, zákazníci postupně mizí. Ti kdo ty své již nechtějí (a nemohou prodat) pak ještě musí platit nemalé peníze za jejich likvidaci. Avšak nejde jen o peníze. To vše v praxi ale znamená také vlastně likvidaci jak myslivosti, tak četných disciplin sportovní střelby, včetně té olympijské. 

     Velmi bolestné změny by se nemusely nutně týkat jen zbraní „ostrých“. Příklady jsou nyní i v zahraničí – a to nejen v již zmíněných evropských státech, ale i tam kde by to jen málokdo čekal – totiž v USA. Zde, kde by někdo vzhledem k pistolnickým tradicím takovou věc rozhodně nepředpokládal.  Kupříkladu v Kalifornii podnikli nedávno velké tažení proti airsoftovým zbraním. Ač se to zdá nemožné je to tak. Někdo z těchto oborů si ale poví: to se děje v Anglii či dokonce za oceánem a nás se tak moc netýká. Zas jen iluze jakéhosi falešného bezpečí. Můžeme si zde opět uvést jakýsi katastrofický (ne zas však nereálný) výhled budoucnosti. Můžeme si tu opět nastínit vzorový příklad takového vývoje i u nás, co by dosti snadno šlo z hlediska vlády provést co se týče některých dnešních zbraní kategorie D. Například může jít o striktní dodržování (tj. důsledná kontrola, vysoké sankce) pro daný věk provozování airsoft a paintball (z 18 let by mohla být zvýšena na 21 - má to „prý“ být proti špatnému vlivu na mládež – to dle psychologů „vede ověřeně k násilným tendencím") - pokuta 10 tisíc Kč pro jednotlivce, 500 tis pro prodejce (i pouze za kuličky). Potom, po pár incidentech, kdy si někteří lidé stěžovali "že po nich v přírodě na procházce někdo střílel", bude legislativně zakotvena "nezbytnost zabezpečení hrací plochy" – a už ale jen stálé (tedy již ne jakýkoliv liduprázdný les, ale pronajatý či vlastní pozemek). A to včetně jejich nutné certifikace policejními orgány a s průběžnými kontrolami (hrací plocha musí mít dejme tomu kolem navíc perimetr nejméně 200 metrů, aby se zamezilo jakékoliv možnosti ohrožení okolního majetku a osob střelbou). A je to.

    Jděme v našem příběhu dále. Zbraně airsoftové a painballové se po několika incidentech (úraz bez ochranných pomůcek, vyražení zubů, ztráta zraku, apod.) následně (stejně jako vzduchovky nyní ve Skotsku) přesunou co se týče zák. o zbraních do kategorie C (napřed ty z úsťovou rychlostí nad 80m/s, pak zanedlouho i docela všechny), tedy se budou registrovat. Cena za registraci jedné zbraně bude např. 5000 Kč. Za schválení, jakož i náklady na průběžné policejní kontroly hřišť, bude určen roční poplatek. A to za zřízení a schválení plochy řekněme 20 tisíc korun, za provozování pak za každou ročně 10 tisíc (ať přijdou do státního rozpočtu nějaké peníze, ne? A ať zaplatí ti "úchylové, co po sobě střílí"). Po nějakém kriminálním činu (banka, únos, vydírání, apod.) provedeným airsoftem bude úředně nakázáno jen prodejní povolení ve výrazné signální barvě. Po dalším excesu, kdy je někdo pak matovou černí přestříkal, veškeré reálné kopie (tj. airsoft, dekorační či znehodnocené zbraně) časem raději zakázány úplně a docela. Nakonec je v rámci vlivu EU jakákoliv forma aktivit, při které se proti sobě střílí (airsoft, paintball, rozličné laser games, apod.) označeny za "činnosti, pomocí kterých se mohou cvičit kriminální a teroristické živly" a zákonem okleštěny pouze na užití u policejních a armádních složek (už nyní se např. v Německu civilistům zapovězuje "střílet za pohybu" neb je to nácvik boje a též je zakazováno užívání reálného terče lidské osoby - fototerče, apod).

      Pokud se to někomu možná zdá takříkajíc přitažené za vlasy, mohli by se moc divit rychlostí i důsledky takových změn. Můžeme si zde uvést velmi praktický a velmi poučný příklad z poslední doby - nedávno  spatřila světlo světa vyhláška o tzv. „bezpečnostním materiálu“, která má zavést nutnou evidenci v této oblasti a zabránit „zneužívání podobných prostředků k páchání kriminality a terorismu“. Výsledek: ti kdo měli „bojové“ vozidlo (což dle znění vyhlášky vypadá, že může být jakékoliv vojenské auto, včetně historických veteránů) jej bude muset nejen evidovat, ale i uskladňovat a zabezpečovat dle „zvláštních předpisů“. Ti pak, kdo mají nějaké opatřené pancířem (či lafetou na zbraň, vojenským doplňkem, apod.) si budou muset asi opatřit jakýsi obrovský trezor či vypouštět při parkování všechny provozní tekutiny, apod. To je jen jeden z příkladů, jak je jednoduché někomu řádně ztrpčit život a zlikvidovat živnost či krásného koníčka a mnohým lidem též i živobytí. Dnes jsou takto státní zvůlí postiženy kluby vojenské historie, zítra je pravděpodobné, že se tak může stát střelcům a myslivcům. Na rozkaz pánů z EU a s ochotou takové „humánní“ cíle naplnit servilními či populistickými politiky to může být pak skutečně, jak se říká, natotata. Což se lépe ještě alibisticky zaštítí „nezbytným sloučením evropské legislativy“a tlakem ostatních států, kde už zbraně jsou opravdu prakticky jen u policie či armády.

     Ale, kde je napsané, že pak nedopadneme tak jak v Holandsku, kde u sebe paradoxně smíte mít naprosto legálně drogy, ale ani náhodou byť jen malý nůž? A kde „bojové“ nože nesmíte mít ani doma a sběratel pro to musí žádat o zvláštní povolení? Logicky, zástupce těchto zemí v EU musíme svými pro ně velmi liberálními zákony – sice naprosto bezproblémovými a funkčními, dosti dráždit. Všechny z těch, kteří ve jménu falešné humanity už dokonale odzbrojili své společnosti. Palnými zbraněmi to v mnohých zemích Evropy totiž jen vždy začalo. Proto se to paradoxně u nás týká i těch, kteří zbraně tak nějak „nemusí“. Jde totiž o to, co do takové nové legislativy následně spadne. Tak bude natotata kriminalizován např. teleskopický obušek v autě, pepřák v kapse, nebo nůž na opasku trempa. Kde to pak skončí, to velmi názorně ukazují nyní na Západě. Slušný občan se tak dokonale připraví o možnost účinné a spravedlivé obrany, zatímco gauneři neuznávající pochopitelně jakákoliv pravidla, si vždy seženou, čím svůj nekalý záměr. A vzhledem k tomu, že budou vědět, že jejich oběť nic mít ke své obraně vlastně nemůže, to se to pak loupí, přepadá a znásilňuje. A kriminalita jde ověřeně naopak strmě nahoru. Není divu - jak se trefně říká, „pět z pěti zločinců preferuje neozbrojenou oběť“. Přitom, většina útoků kolem je zapříčiněna ne prostředky sebeobrannými, ale prostými předměty denní potřeby – a ty zakázat či sebrat půjdou lidem kdy jen sotva. Zeptejte se koneckonců kriminalistů, čím je pácháno kupříkladu nejvíce vražd – jde z 90ti procent o kuchyňské nože, sekáčky, sekery, šroubováky, kameny, prostě, co leží kolem, nebo je zrovna nejdostupnější. To bychom pak dopadli doslova jak ve filmu O šípkové růžence, vše špičaté a ostré by zkrátka muselo zmizet…  

Přidat komentář