Podrobnosti

Zveřejněno 7. 1. 2016 9:14

Zobrazeno: 6541

A přece se točí aneb neznámý jezdec vypráví.
Bylo to v roce 1983.Tehdy se jel v Sušici takový seriálový závod -malá soutěž po Šumavě.
Jel jsem tehdy na Jawě 90 ,upravenou  na velkých kolech  a se svým kamarádem ,který jel také na ,,devadině".
V celku vydařené motocykly se slušným výkonem.
Nutno dodat,že soutěž se jela 11.6. a šest týdnů před ní  vytrvale pršelo.Už na startu - 8.45 hod./bez deště/ povídám,dneska asi provlhnem a už se spustil liják jako když leješ kýbl za kýblem.Rozprava-klasika.Starý pan Achs /dej mu nebe chválu/povídá  ,,no a co k časum,trošičku jsem Vám to přitáhnul.Vy si potom moc najíždíte a myslíte si ,že jste mistři světa no...???" A to jsme veděli,že bude třeba tahat.Start v dešti a hurá na Šumavské hory ,Kašperk apod..Dešť štípal a já už dopředu věděl,že mi i několik vrstev všelijakých maskáčů a celťáků nezachrání.Všude jen voda a bahno a to i navrch i vespod.Přijedu do první časovky a hmmm -7 minut natvrdo minus.Zamnou se ozvalo plesknutí a rachot na štěrku.To se ke mně dočvachtal po zádech kámoš  a říká ,, ty vo.. já mám 6 na tvrdo ", hehe jám sedum a pádím dál s hlavou skloněnou /tehdy jsem měl ještě krátký kšilt u boerky/.Pádíme do další časovky spolu ,občas někoho předjedem a i mineme.Na rz je mela a předjíždíme do výjezdů i silný motorky a soutěžní Jawky a Zetky.V další časovce dalších 5 min natvrdo.Uf to bude dneska mela.Takhle to šlo dál a ve druhém kole / to už jedem s kámošem v minutě/  mému parťákovy  zachrchlá motorka a hlucho a slepo.,,Jeď dál a kašli na mě." Ne nepojedu, bez tebe nejedu " Snažíme se motorku roztlačit , čistíme co se dá a stále nic .Už na nás není nit suchá -nevím jestli potem a nebo deštěm.Padají ostrá slova a potom se i do sebe trochu opřeme -nechci jet bez něho.Nakonec rezignuji a pokračuji dále.Už nevnímám kde jedu a kolem už aké moc motorek nejezdí.Časovky už nemají cenu a jedu dál jak to jde.Tolik pádů jsem naměl za celou karieru.Pořád jen voda a bahno.Obyčejné cesty v lesích  se mění v nepřekonatelné překážky v podobě koryt plných vody a kamení.
Přijedu do časovky před posledním kolem a vím,že to nemá cenu,čas je v hájí a už vím,že nestihnu do cíle hodinovou toleranci.Není síla,stále prší a motorka už ani nechne jet a tak se hodně tlačí a to mám před sebou výjezd na Kalich a ten budu celý tlačit/ nebyly pořádné gumy a tak se jelo na čem se mohlo/.
Konec.  ,, Jeď ,jeď ,ono se to možná nějak udělá hlavně jeď" křičí na mě ňáký lidi tak jedu a jak říkám trápím se na Kalichu a jedu dál a dál.I se snad nějak sešeřilo a v lesích je snad i tma.Nevnímám čas a občas upadnu a tak to zase zvednu a jedu dál a a a a a a ... .
Přijíždím na RZtu -tam už není časomíra  a jen ňáký lidi říkají,že už je konec.Jedu dál sám a už nikde nikdo.Už jsem v myšlenkách ve vaně a na motorce jede  bezduchý polikač kilometrů.Nevidím na cestu,protože jedu tak od 15 kilometru bez zablácených brýlý a oči mám rozřezané od bláta a písku.
Do cíle se doplazím po 16.hodině -50 minut po hodinové toleranci/tedy 110 minut po svém čase/-jediný ze třídy - z 18 jezdců.Svléknu se a  jdu se rozloučit s klukama -Ti už byli na vyhlášení.Potichu podávám ruce,gratuluji a najednou slyším své jméno a prý vítězem třídy se stává... . Jury uznala podmínky jako extremní a uznala dojezd.
Sedám do auta a ihned si přesedám na místo spolujezdce,vidím jen bílou mlhu a nic víc./začal jsem vidět až druhý den odpoledne/.
Ten zlatý věnec ,zaprášený a vypelíchaný mám v garáži dodnes.Vždy ,když se na něj podívám, si vzpomenu na Sušici a hlavně na mýho kámoše.Každému bych přál mít takového parťáka jako jsem měl já .
Já si myslím , že není rozhodující, jestli člověk jedem mistrovství světa a má vybavení za milion a nebo jede na starým harlafu a má na sobě  jen starý celťák.Důležité jsou jiné věci jako dobrý kamarád,soutěžácký zážitek a prožitek a nakonec ta teplá lidská ruka  na trati, v depu  a vůbec a a  a a a a   a tak už dost.

ps tento jezdec nechce být jmenován a vlastně prý také proč o jména přeci vůbec nejde.
Zdraví Honza Benda

• < Předchozí
• Další >