Podrobnosti

Zveřejněno 18. 8. 2014 11:49

Zobrazeno: 7977

Takový obyčejný soutěžák-zašlapané talenty.

Zemánek

,,No jak asi .Jako každý kluk jsem začal jezdit na starý Jawce -nějaká kyvna nebo co a

bylo to docela legrace.Jednou jsem ujížděl i ,,bengám", ale potom jsem koupil starou

hondu 80tku MTX-to samí jako DT ale od Hondy.Něco jsem na tom najel,ale výkonu

to moc nemělo a tak když se to začalo rozkládat sehnal jsem 125ku Hondu,mezi tím

jsem však měl dvouletou pauzu. Bylo to starší enduro(10ti leté),ale já měl konečně

motorku na závodění a na papírech a tak jsem byl spokojený.Začal jsem na regionálních

závodech.Jezdila tam docela dobrá parta a muselo se tam tahat.Taky jsem zkusil

enduro v Opařanech a to mě hodně bavilo.

Byla výhoda,že jsem v té době ještě chytal jako hokejový brankář a tak s fyzičkou nebyly

problémy.Kdo neměl na sobě brankářskou výstroj,neví, co to je dřina.Navíc, jak každý

ví,hokejový brankář musí být hodně rychlý a reakce tam jsou nutné a hodně rychlé.To se

mi v enduru hodilo. Ze začátku jsem s fyzičkou neměl problém, ale jak se začalo jezdit

na těžší závody tak jsem do toho musel začít víc šlapat, a jen hokej už nestačil.

A co ZSchopau?"

No to byl můj velký křest.Už jen prolog je zážitek, na který se nezapomíná.Dav několika

tisíc lidí ,který fandí samozřejmě domácímu jezdci,ale podpoří i nýmanda z Čech. A trať

opravdu na hraně.Když jsem přijel na Teufelsberg viděl jsem tam svého managera

F.Melicha a tak mu povídám:,, Ty jo ,ten Teufels byl hustej" a on na mě jen :,, he he to

byly ty bezejmený,teufels máš před sebou." to co jsem si tam prožil, o tom radši mluvit

nebudu.Zničil jsem spojku a nedojel,ale byla to škola jako nic před tím. Každýmu to

doporučuji.

No a potom už jsem začal jezdit vyšší soutěže a poznal jsem ,že by to mohlo jít a tak

jsem jezdil.

Je pravdou,že nebýt mých rodičů,nemohl bych to jezdit ani z deseti procent.Hodně mi

pomáhají i dnes a lituji kluky,kteří takovou podporu nemají.Enduro je prostě rodinný

sport .

Po několika sezonách a jistých úspěších jsem se rozhodl zkusit Slovensko, načeš mi

p.Melich odvětil ,, když nebudeš poslední tak to bude úspěch“ a zjistil jsem,že to je úplně

jiná liga. Na prvních závodech jsem si roztrhl ruku o padlý strom, bylo z toho 10 stehů a

předjely mi i holky , ale neodradilo mě to. Zatím co u nás má kolo na country 3-4 min a

je to namotané z velké části na motocrossu a zbytek děsně pomalý, tak na Slovači je

kolo i 15 a více minut a je to opravdové svezení, které se nedá s našimi závody srovnat,

což je veliká škoda. Nevím jak to však vypadá dnes, já už totiž v Čechách nezávodil

nějaký rok.

Letos jsem se rozhodl,že pojedu celý Slovenský mistrák a ještě k tomu dosažitelné

závody ME a tak bylo jasné,že mne čeká Rumunsko,Itálie a Uhlířky

Příprava na Rumunsko byla standartní-motorka na poslední chvíli a v časovém presu a

jinak práce v lese od rána do večera jako vždy a někdy večer i chvilka na motorku.O

treninku ani nádech. Netrenuji už vůbec ,jen jezdím na závody a to je špatně.Bylo by

milé chodit do školy a jen trénovat,ale na to už bohužel nemám věk, ani hlavu .

No to je tak,ale zpět k Rumunsku.Bylo dobré,že se mnou jel Táta, F. Melich a

Jenda ,,Honďák" , bez těchto lidí by to vůbec nebylo myslitelný odjet.Člověk cítí větší

podporu a jede se daleko lépe i když se musím přiznat,že spoustu věcí,ze kterých

ostatní dělají problém,já vůbec neřeším.Připravím se jak to jde a potom to prostě už jede.

Zdraví HOnza Benda

• < Předchozí
• Další >